Kdo by neznal Švýcárnu, jednu z nejoblíbenějších turistických chat ležící na hřebenové trase mezi Červenohorským sedlem a Pradědem! Tuto původní salaš si oblíbili turističtí pionýři už v 19. století. Právě proto je považována za první turistickou chatu v Jeseníkách!
Jesenické horské louky byly v minulosti využívány pro chov dobytka. Na místě dnešní chaty je tak už na počátku 18. století doložena budova ovčáckého, tzv. Česnekového domu. Na jeho místě dal mladý kníže Alois II. Lichtenštejn postavit novou salaš.
Kníže Alois II. v jesenických horách spravoval nejen své rozsáhlé majetky, ale udržoval zde i přátelské vztahy. V roce 1839 byl údajně jedním ze strůjců velkolepého letního bálu v přírodě u vodoléčitele Priessnitze na Gräfenberku. O několik let později, v roce 1845, při návštěvě jesenického rodáka a jeho dcery Sofie v Lednici, prý na Priessnitzovu počest uspořádal v tamním zámeckém parku slavnost. Apropo, na úpravách lednického parku ještě pro Aloisova otce pracovali na počátku své velkopodnikatelské kariéry bratři Kleinové z Loučné nad Desnou.
Vraťme se ale do hor! Salaš byla vybudována v roce 1829. Hospodařil v ní Švýcar Johan Aegerter z Oberwillu na řece Simenu. Už v té době si ji, tehdy ještě příležitostní, turisté oblíbili jako útočiště před špatným počasím, kde mohli nouzově přespat či se najíst. Časem však nárůstu turistů přestala stačit, proto ji v roce 1887 kníže nechal strhnout. Na jejím místě byla postavena budova nová, která sloužila už jen turistům. Nová srubová chata byla na svou dobu přepychově vybavena, dokonce prý měla verandu s výhledem na Praděd.
Dnešní podoba chaty se prakticky nezměnila od její velké rekonstrukce v 50. letech minulého století. Jejího prvního švýcarského provozovatele si na chatě připomínají dodnes nejen jejím neměnným názvem. Atmosféru Alp dokreslují zvuky zvonců skotského náhorního skotu.