Vysílač a rozhledna Praděd

Proto vznikl nápad postavit na vrcholu Pradědu rozhlednu a chatu. První zmínka o rozhledně, tehdy zvané Strážní věž, se objevuje v žádosti Moravsko-slezského sudetského horského turistického spolku v dnešním Jeseníku v červnu roku 1903. Základním stavebním prvkem se stal kámen z nedalekých Tabulových kamenů.

Ke kolaudaci objektu došlo v červenci roku 1912. Rozhledna představovala statnou stavbu z kamenných kvádrů, připomínající středověkou strážní věž. Tato podobnost byla zvýrazněna cimbuřím, pilony a hlubokými okny v mocných zdech. V přízemí se nacházela restaurace, nad ní obytné pokoje a na vrcholu věže vyhlídková plošina. U rozhledny byla postavena srubová chata sloužící k výčepu nápojů. Rozhledna však nebyla nikdy obydlena a již nedlouho po jejím zpřístupnění bylo konstatováno, že zánik této vkusné chaty je jen otázkou času, v důsledku nešťastné volby materiálu a zdejších klimatických podmínek. Již za první světové války byl provoz zastaven a v roce 1929 musely být prováděny záchranné práce.

Praděd opět ožil v souvislosti s rozvojem techniky. V roce 1965 požádala Správa telekomunikací v Praze město Bruntál o vydání územního rozhodnutí na výstavbu televizní věže, které obdržela téhož roku. Stavba nesla oficiální název: Televizní frekvenčně modulovaný a ultrakrátkovlnný vysílač Praděd. Na výstavbě se podílelo 94 zainteresovaných organizací. Výstavba byla zahájena vybudováním asfaltové komunikace od Ovčárny. Základy vysílače byly položeny v roce 1969 a uveden provoz zahájil v roce 1980. Pro náročné povětrnostní podmínky se mohlo stavět jen 5 až 6 měsíců v roce.

Unikátní věž je vysoká 162 m, má připevněna dvě rozhledová místa v 19 a 70 metrech. Od paty věže se rozbíhají tři křídla budov(energetika, spoje, turistický provoz), které se spájejí. Podařilo se skloubit architektonicko - urbanistická, technická, provozní a dispoziční řešení s okolní přírodou tak, že se stala neoddělitelnou součástí Pradědu a Jeseníků.